...lidové zvyky a tradice.
Říjen
byl měsícem, kdy končila sklizeň na poli a s tím také byla
spojená jedna z největších podzimních dětských radovánek,
rozdělávání ohníčků. Dobový text tuto chvíli popisuje: „Kouř
se hezky valí z ohníčku po poli, které je prázdné a dobytek má
volnou pastvu. Hoši mají nevděčnou úlohu, neboť ho musí
hlídat, ale nedělají si s tím příliš těžkou hlavu. Pískáním
se svolávají, snášejí roští, suchou nať i kravince. Po
zapálení se ohřívají, je sychravo a padá mlha. Tepla není
nazbyt, kouře ano. Našli i nějaké zemáky, nehledí na to,
jsou-li naše nebo vaše, prostě je upečou a pak je to ta nejlepší
hostina. Myslivci bouchají do koroptví. Jsou-li to střelci
sváteční, zvěře neubude. Přichází tma a přání dětí je
jediné, kdybychom tak ještě mohli býti s bičem u ohníčku!“
(1905)
V
římském kalendáři bylo původně jen deset měsíců, rok
začínal březnem, a tak byl říjen osmým měsícem, proto
October. Stejně dnes zní měsíc říjen ve většině evropských
jazyků. Český název vznikl od jelení říje (souvisí se slovem
řvát). Říjen je poslední měsíc světlé poloviny roku, je to
měsíc, kdy naši předkové končili sklizeň úrody a děkovali
přírodě za poskytnuté dary. Příroda pomalu shazuje listí a své
síly stahuje dolů do země.
V
polovině měsíce se slaví sv. Havel (16.10.), byl to den, který
byl pro naše předky velmi významný. Tvořil rozhraní mezi
pracemi venkovními a domácími. Proto staročeští hospodáři,
rolníci, sadaři, vinaři pilně dbali, aby všechny venkovské
práce měli do sv. Havla skončeny. Sklízela se také veškerá
zelenina neboť „Svatý Havel i do zelí zajel“. Někde měli za
to, že na den sv. Havla se již nemá dobytek na pastvu vyhánět,
jak pranostika říká: „O svatém Havle nechej krávy v chlévě“.
Hospodáři měli k tomuto dnu další pěknou pranostiku:
Nejdéle
do sv. Havla má býti všechno semeno ze země vybráno,
ve
sklepě uschováno, přes zimu tam ponecháno a dříve,
než
kukačka zakuká, na čerstvé povětří vyneseno.
Říjen
byl také měsícem hroznů, na vinicích bylo veselo, vinné žně
byly v plném proudu. Zahradníci dotrhávali pozdní ovoce,
vysazovali stromy, keře angreštů, rybízů a malin. Kmeny natírali
vápnem a špatné větvě vyřezávali. Sušila se jablka, ze
švestek se vařila povidla, různé druhy ovoce se nakládalo na
pozdější pálení. Hlavně se ale nakládalo zelí, které
potřebovalo svůj čas na zkysnutí k posvícenským pečínkám.
Kvašené zelí je tajemstvím dlouhověkosti našich krajů, díky
svým neuvěřitelným výživovým vlastnostem umožňovalo našim
předkům přežívat zimy ve zdraví.
Vrcholem
měsíce října bylo svatohavelské posvícení. Už byly zásoby
vajec, čerstvé mouky, zralé švestky nejen na povidla, nový mák
do buchet a vykrmené husy na pekáč. Zkrátka ideální čas na
návštěvu příbuzných a přátel. Společně tak mohli oslavit
ukončení dalšího hospodářského roku. Tímto posvícením
začínal často našemu lidu podzim.
O
posvícení všechno to voní, tak jako v apatyce.
Tu
voní jitrnice, tam zase koláče z pece.
Ten,
kdo by nešel na posvícení, ten je blázen přece.
V
říjnu se také potkáváme s pojmem Tereziánské babí léto,
které vládne našemu počasí od dnů v polovině první říjnové
dekády až po dny na přelomu druhé a třetí dekády října. A to
je doba dobrých čtrnácti dnů. Pojmenování tohoto času v lidové
meteorologii se vztahuje k svátku svaté Terezie z Avily (15.10.).
Některé z pranostik už nyní docela straší zimou, jako
například: „Svatá Terezie zasazuje zimní okna. Po svaté Tereze
mráz po střechách leze. Svatá Terezie z rosičky, nadělává
perličky. Na svatou Terezii švec nablízku.“ Tím ševcem byl
myšlen konec chození bez obuvi, které bylo v dřívějších
dobách často z úsporných důvodů ještě dlouho do podzimu
značně rozšířené, zejména pak u dětí.
Zdroj: Internet
🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇🍇
.jpg)
